.

V roce 1882 byl přijat na mnichovskou Akademii, i když ke zkouškám přišel pozdě a nedržel se tématu zadání. Mnichovské umělecké prostředí bylo mnohem pokrokovější a liberálnější než pražské a nebránilo Maroldovi k potřebné seberealizaci. V rychle se rozvíjející metropoli navíc působila velmi početná umělecky aktivní česká komunita, která vytvořila vlastní spolek Škréta, mezi jejíž členy patřil například Alfons Mucha a Karel Raška.
Během krátké doby získal Marold technickou rutinu, odvahu k plenérové malbě a ponětí o tehdejším výtvarném dění. Na základě technické zručnosti si pak začal budovat vlastní rukopis a brzo se prosadil jako ilustrátor. Ilustrace ho naučila vybírat charakteristický okamžik děje a instinkt, k zachycení pravé chvíle mu byl vrozený. Hlavním vyjadřovacím prostředkem se mu stala měkká rozmývaná kresba, kvaš a akvarel. Jeho kresby byly často směsicí rozličných technik, protože dogmaticky nedodržoval přesné technické postupy. Jeho cílem bylo co nejvěrnější zachycení skutečnosti. Jeho síla byla tam, kde mohl vystihnout více figurový výjev a půvab dané chvíle. Zajímali ho především barvité postavy žijící na okraji společnosti a všední život ulice. Nebyl nakloněn teoretizování, což je patrné už z jeho působení na pražské Akademii, spoléhal se na takzvaný zážitek oka a nedával obrazům žádné další poslání.

Zajímavě napsaná esej. Obsahuje i seznam použité literatury.