1.	Rodinné zázemí, postoj k vlastenectví

2.	Studium, vztah k malířství. Studium na Vídeňské akademii, roztržka s rodinou

3.	První díla

4.	Pohádkové motivy ve tvorbě

5.	Studijní cesty po Holandsku

6.	Pobyt na Slovácku, v Bystřici pod Hostýnem

7.	Vyučování na Technice v Brně a AVU

8.	Krátka charakteristika malířova stylu.

"Ve starších uměleckých statích se často tvrdí, že vídeňská akademie nenechala na mladém umělci příliš výrazné stopy, protože se více naučil studiem holandských žánristů a pozdně gotických německých mistrů. Není to tak úplně pravdou, protože byl ovlivněn alespoň částečně vídeňským historismem, z kterého vyplynuly některé z jeho výtvarných rysů.
V roce 1879 nakreslil ještě jako žák vídeňské akademie cyklus šesti perokreseb Krysař. Ten se na výstavě tak zalíbil jeho profesoru Makartovi, že ho koupil. Tím pomohl Hanuši Schwaigrovi z finančních potíží.
Na jaře roku 1881 se rozhodl, že akademii opustí. Zadlužen a úplně bez prostředků se vrátil do Jindřichova Hradce. Ve stejném roce 1881 vznikl akvarel Věčný Žid inspirovaný četbou básně. Na otcově statku na venkově začal Hanuš Schwaiger pracovat na rozměrném a postavami přeplněném obraze nazvaném Novokřtěnci, inspirovaném i tentokrát literaturou. V roce 1883 začal malovat pohádkové akvarely. Tak vznikl Člověk je tu (1883) a o dva roky později Krakonoš (1885). Ve střetu s pohádkovým světem se tu malým venkovským dětem, které při hledání hub zabloudily, zjevuje obrovská hlava dobromyslného ducha hor, Krakonoše.
V roce 1888 odjel Hanuš Schwaiger do Holandska, kde poznával v galeriích díla slavných Nizozemců, které od mládí obdivoval. V Holandsku navštívil Amsterodam, Gent, Antverpy, Knocke, Utrecht a Bruggy. Vznikla řada figurálních obrazů a záběry architektury a měst. Kromě toho jej vlhké přímořské ovzduší okouzlilo půvabem lomených tónů a ovlivnilo tak další jeho tvorbu.
V létě roku 1889 se na pozvání malíře Joži Úprky vypravil na Slovácko, kde projel několik měst. Na podzim roku 1890 spolu přijeli do Hroznové Lhoty, kde se seznámili s mladou učitelkou Josefínou Kučerovou ze Strážnice, která se stala po krátké době Schwaigerovou manželkou. Počátkem léta roku 1891 patrně Schwaigra vyslídili jeho věřitelé. Proto se manželé rozhodli ze Slovácka odejít. Pronajali si nadsklepní byt hostince na Říce, kde pobývali převážně v zimních měsících. Jinak jim byla domovem myslivna na Pasekách. Na louce, které se od té doby říká Švajgrovka. Z doby pobytu v Bystřici pod Hostýnem pochází Bystřický policajt Ejem, Mlýn ve Chvalčově, Zahrada za valašským statkem, Statek na Rusavě, Valašský dvorek, Bystřice v zimě, Chasník z Rusavy a řada portrétů a studií. Nejvýznamnějším dílem z doby bystřického pobytu ovšem zůstává freskový triptych ve hřbitovní kapli na Loudonském hřbitově. Hanuš Schwaiger je také autorem slunečních hodin a pamětního nápisu na zámku."