1.

Dětství

2.	Výchova na francouzském dvoře, kariéra

3.	Vztah k Čechám

4.	Náboženství

5.	Postavení Lucemburků

"Syn královských manželů Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny spatřil světlo světa na nynějším Starém Městě pražském 14. května 1316. Novorozeně dostalo při křtu na přání matky i vlivných českých velmožů, jméno Václav, vyjadřující souvislost s posledními mužskými příslušníky přemyslovské dynastie.
Šťastného dětství si však malý chlapec příliš neužil. Neustálé rozmíšky mezi cholerickým Janem Lucemburským a sebevědomou, ambiciózní Eliškou vyústily v konflikt, který měl pro jejich tříletého syna závažné následky. Otec jej odebral matce. internoval ho na Křivoklátě a roku 1323 sjednal sedmiletému princi dlouhodobý pobyt ve Francii. Postupoval tak zcela v souladu se zvyklostmi lucemburského rodu. Sám Jan i jeho otec, císař Jindřich VII., obdrželi vychování na francouzském královském dvoře, považovaném tehdy i v pozdější době za nejhonosnější a nejkulturnější v celé křesťanské Evropě. Co bylo dobré pro ně, muselo být dobré i pro následníka českého trůnu. Sedmiletý Václav však nejel do Paříže pouze za dobrým vychováním a patřičným vzděláním, ale také za nevěstou. Jan Lucemburský mu totiž dohodl sňatek se stejně „starou“ Markétou z Valois, které se potom běžně říkalo Blanka.

Českému kralevici se ve městě nad Sienou nevedlo zle. Francouzská královna byla jeho teta a francouzský král si chlapce oblíbil natolik, že mu při biřmování dal své jméno. Z malého Václava se stal rázem Karel. Český princ prokázal již ve Francii schopnost kráčet ve stopách velkých vzorů. Byl bystrý, nadaný a učenlivý. Rád diskutoval se svými přáteli, učiteli a proslulými vzdělanci. Patřil mezi ně též Pierre Roger de Rosires, pozdější kardinál a papež Kliment IV., který na svého oblíbence nezapomněl a napomáhal posléze jeho oslnivému vzestupu. Když bylo Karlovi čtrnáct a jeho učňovská léta skončila, povolal jej otec do Lucemburska a rok poté do severní Itálie, kde kralevic získal nejen rytířské ostruhy a cenné politické zkušenosti, ale také si prožil několik milostných dobrodružství. Na podzim 1333 přijel sedmnáctiletý Karel na žádost české šlechty zpět do vlasti, aby tu započal dílo obnovy zničeného státu.
Zatímco se Jan Lucemburský s českým prostředím nikdy nesžil, jeho syn Karel si Čechy zamiloval. Francouzské a italské zkušenosti plně využil k tomu, aby české země pozdvihl na úroveň nejvyspělejších západoevropských oblastí. A to se mu dařilo. Na Pražském hradě vyrostl nový královský palác, v roce 1344 se pražské biskupství dočkalo povýšení a arcibiskupství a v souvislosti s tímto krokem byla zahájena přestavba baziliky svatého Víta v gotickou katedrálu dle francouzského vzoru.
České soustátí dostalo po letech pevný řád a prožívalo období klidu a pokoje. V roce 1346 byl Karel IV. zvolen králem Svaté říše římské. V témže roce získal Karel IV. i českou korunu. Stalo se tak v den, kdy Jan Lucemburský zahynul v bitvě s Angličany nedaleko Crécy.
Vědomí svých hříchů, kterých se během své politické kariéry dopouštěl, kompenzoval Karel IV. okázalou zbožností, projevující se kupř. systematickým sběrem ostatků svatých a dlouhými modlitbami a rozjímáním. "

Práce čerpá z http://www.referaty10.com/referat/Zivotopisy/2/tema-2-20-Zivotopisy.php.