1) Úvod
2) Životopis
3) Problém přirozeného světa
4) Citáty
5) Závěr

Jan Patočka byl český filosof, překladatel a kulturní historik. Vystudoval češtinu, francouzštinu a filosofii na pražské Univerzitě Karlově, ve studiu filozofie pak pokračoval na pařížské Sorbonně (1928-29), v Berlíně a ve Freiburgu u Husserla a Heideggera (1932-33). V roce 1934 se stal středoškolským a o tři roky později univerzitním profesorem filozofie.
V 60. letech přednášel jako hostující profesor na německých univerzitách. V roce 1972 byl donucen Univerzitu Karlovu opustit, a tak vedl alespoň soukromé bytové semináře. O pět let později se stal spoluzakladatelem 'Charty 77' a zároveň jedním z jejích prvních tří mluvčích. Stalo se mu to osudným, neboť po výslechu na 'Státní bezpečnosti' zemřel.
Ve svém filosofickém díle navazuje Patočka na myšlenkovou tradici J. A. Komenského, T. G. Masaryka a E. Husserla, vyznačující se snahou o zakotvení mravního rozměru člověka ve věku, který tento rozměr popírá. Vychází z Husserlovy fenomenologie, kterou však modifikuje podněty Heideggerovy ontologie. Zaměřuje se na analýzu a popis "přirozeného světa" (Přirozený svět jako filosofický problém, 1936, 1970, 1992), hledá jeho metafyzické základy a zkoumá vzájemnou závislost a souhru lidské existence a světa.

Přehledná práce.
Obsahuje použitou literaturu