1.

Úvod

2.

Rodina

3.	Zahraniční politika

4.	Vnitřní politika a reforma státu

4.	Reforma armády

5.

Závěr

6.	Použitá literatura a prameny

“ 4. Vnitřní politika a reforma státu

Ne zrovna úspěšná zahraniční politika byla vyvážena Fridrichovou reformou státu. Díky své averzi vůči otcově rozmařilému dvorskému životu a nutnosti vystavět silnou armádu k posílení Pruska v evropském kontextu reformoval král svou zemi směrem k centralizovanému absolutismu.
Daňovou správu, vedenou na decentralizačním principu, přeměnil v silně centralizovanou mašinérii se svým kontrolním právem. Místo povinnosti vojenské služby šlechty zavedl tzv. roční válečnou daň (1717). V roce 1723 dokončil reformu veřejné správy, zavedl centrální Generální direktoriát v čele s výkonnými úředníky, kteří byli zodpovědní přímo jemu.
K podpoře hospodářského rozvoje Pruska zakázal dovoz hotových výrobků a vývoz surovin. Podporoval osidlování východních teritorií Pruska, které byli vylidněny díky morové epidemii v roce 1706. Na svých panstvích (zhruba třetina veškeré půdní výměry) zrušil nevolnictví a dědičné nájemní právo. V Prusku vybudoval silný textilní průmysl, manufaktury a infrastrukturu. Díky těmto krokům se mu již za 15 let vlády podařilo splatit pruský zahraniční dluh.
V roce 1717 zavedl, z úvahy, že silný stát neudrží analfabeti, povinnou základní školní docházku (ačkoli vědce nesnášel a činnost Akademie věd, založené jeho otcem, byla za jeho vlády utlumována).
Koncem své vlády zahájil intenzivní právně-kodifikační práce, které dokončil jeho syn (Lex Frederica).

4. Reforma armády

Nejsignifikantnějším “počinem” druhého pruského krále byla reforma vojska. Fridrich, ovlivněn svou účastí ve Válce o španělské dědictví, zahájil za pomoci prince Leopolda I. von Anhalt-Dessau rozsáhlou reformu armády.
Pod jeho vrchním velením byla armáda zvětšena z 38.000 mužů v roce 1713 na téměř 85.000 při jeho úmrtí. Za pozornost stojí zmínit se o elitní Postupimské Gardě, složené z vysokých mužů, kteří byli rekrutování (a podle některých zpráv i unášeni) ve všech koutech Evropy. K doplnění vojska používal král odvodní systém, obvykle pocházeli rekruti z jeho přímých poddaných kvůli loajalitě). Armáda nebyla silná pouze svým počtem, ale i velmi tvrdým výcvikem, dodnes proslulým pruským drilem (jizvy po ráně šavlí do obličeje byli znamením tvrdosti pruského jezdectva). V armádě vládla (a nejen v ní, ale celém Prusku) kázeň a pořádek, sebemenší prohřešky byly nekompromisně trestány.
Fridrich Vilém I. zanechal svému synovi třetí největší armádu v Evropě (cca 4% pruské populace) po Francii a Rusku a válečnou pokladny s 8 mil. tolary aktiv díky válečné dani šlechty.

5. Závěr

Fridrich Vilém I. viděn celoevropským ohniskem vytvořil z druhořadého pruského království jednu z nejsilnějších mocností kontinentální Evropy a dal tím základ vzniku (sice o mnoho let později) sjednoceného Německa. Svému synovi (kterého nenáviděl) zanechal výborně fungující vnitřní správu státu, efektivní daňový systém, výborně vycvičenou armádu, dobře fungující ekonomiku. Položil tak před něj možnost, aby Prusko hrálo v Evropě od poloviny 18. století až do sjednocení Německých státu v roce 1871 důležitou úlohu regulátora rakouských a ruských mocenských ambicí. Fridrich II. tento “dar” využil v plném měřítku. To čeho dosáhl Fridrich Vilém I. ve sféře vnitřní politiky, Fridrich II. obratně využil ve své vizi silného Pruska v Evropě, ať už ve Válkách o dědictví rakouské, bavorské či Válce sedmileté."