6.	Literatura českého národního obrození

6.1	První etapa

6.2	Druhé etapa

6.3	Preromantismus

7.	Romantismus ve světové a české literatuře

7.1	Hlavní znaky romantismu

7.2

Německo

7.3

Anglie

7.4

Francie

7.5

Itálie

7.6

USA

7.7

Rusko

7.8

Polsko

7.9

Maďarsko

7.10

Slovensko

7.11

Čechy

8.	Počátky českého realismu

9.	Úloha českého divadla v kulturním a národním životě 1 stol. Generace Národního divadla, J. K. Tyl a naši další dramatikové

9.1	Hlavní úkoly divadla během národního obrození

9.2

Divadlo

9.3	Generace Národního divadla

9.4	Národní divadlo

9.5	Autoři první poloviny 19. století

9.6	Autoři druhé poloviny 19. století

10.	Podíl českého novinářství a literární kritiky na vývoji české literatury 19. a 20. století

10.1	19.století

10.2	Karel Havlíček Borovský

10.3	Generace ruchovců

10.4	Generace lumírovců

10.5

Realismus

10.6	Přelom 19. a 20. století

10.7	Další kritici 1. poloviny 20. století

10.8	2. polovina 20. století

10.9	Literární skupiny

10.10

70. a 80. léta

" 10. Podíl českého novinářství a literární kritiky na vývoji české literatury 19. a 20. století

Při výkladu dějin nelze opomenout oblast literární kritiky, která doprovází, komentuje a měla by také stimulovat literární tvorbu a usnadňovat její ohlas v publiku. Literární kritika je patrně tak stará jako literatura sama. Již od počátku literární historie se vynořuje snaha literární dílo interpretovat, posuzovat a hodnotit podle určitých kritérií. Tato měřítka se však v průběhu staletí proměňují v souvislosti se změnami estetických názorů a filozofických systémů.Zabývá se také zkoumáním procesu literární tvorby. Vychází z poznatků literární teorie a stává se součástí a předmětem literární historie. V moderní době jsou pak osudy literární kritiky spjaty s rozvojem publicistiky a masmédií. Hlavními žánry kritiky jsou recenze kritická studie a kritický esej.


19.století

Česká literární kritika se vytváří od počátků národního obrození.

Václav Matěj Kramerius (1753-1808): Literatura národního obrození se orientovala na lidového čtenáře a na osvětu. Hlavní osobností těchto snah byl právě V. M. Kramerius, který redigoval Pražské poštovní noviny - později Krameriovy c. k. vlastenecké noviny. Roku 1791 založil Českou expedici, v níž byla vydávána česky psaná literární díla především minulých období. Velmi důležité byly Pražské noviny redigované Josefem Lindou a od roku 1834 Františkem Ladislavem Čelakovským (1799-1822). . Až téměř do poloviny 19.století byla kritika velmi smířlivá, ale i jednostranná. Jediným dílem, které v tomto období vyvolalo vlnu kritiky byl Máchův Máj (Tyl, Chmelenský, Tomeček). Zásadní obrat znamenala až stať Karla Havlíčka Borovského Kapitola o kritice.

Karel Havlíček Borovský

Od l. ledna 1846 se Havlíček stal redaktorem úředních Pražských novin (literární příloha Česká včela) ; které v roce 1848 přeměnil na Národní noviny (satirická příloha Šotek) . První jejich číslo vyšlo 5. dubna. Byl to první velký český politický deník.
Napsal pověstnou kritiku Tylova románu Poslední Čech. Postavil se proti převažujícímu povrchnímu sentimentálnímu vlastenectví, které nekladlo na literaturu umělecké požadavky a samo bylo nesmělé a neúčinné. Havlíček požadoval od české literatury pravdivost, původnost, národní charakter, a zejména uměleckou úroveň.
Vlastenectví se podle něho mělo vyznačovat skutečnou prací pro národ s jasným politickým zaměřením. Tón Havlíčkovy kritiky je ostrý, místy ironický; zahájil nový směr v českém literárním životě. Havlíčkova polemika s Tylem, který chápal svou práci pro národ jinak, přinesla nakonec Havlíčkovi sympatie a popularitu u značné části české veřejnosti.
Na počátku roku 1849 se situace začala přiostřovat, Havlíčkův satirický duch si žádal útočnějšího nástroje. Stal se jím satirický a humoristický Šotek, příloha Národních novin, s obrázky Soběslava Pinkase. V Šotku, jejž Havlíček vyplňoval téměř sám, objevovaly se ostré epigramy, veršované i prozaické vtipy nejrozmanitějšího druhu, zaměřené na stále reakčnější vládu. Havlíček tu otiskuje i parodické politické texty na nápěvy známých národních písní (Sedmero vzdechnutí k ministerstvu, aj.). Život Šotkův byl velmi krátký. Asi po čtvrt roce (22. dubna 1849) byl Havlíček nucen na základě nového tiskového zákona tuto přílohu zastavit. Rok 1849 stále stupňoval politický útisk, až konečně 18. ledna 1850 vyšlo poslední číslo Národních novin.

Nové pojetí dále rozvíjí generace májovců: Jan Neruda (1834-1891): Byl členem redakce Času, Hlasu a od roku 1865-1891 působil v redakci Národních listů. Sám Neruda redigoval Rodinnou kroniku a Obrazy života, dále od roku 1865 Květy a 1873 Lumír. Jeho význam v novinářství spočívá v založení českého moderního fejetonu, který uveřejňoval v Národních listech a napsal jich asi dva tisíce.Působil i jako divadelní kritik
Vítězslav Hálek (1835-1874):Redigoval almanach Máj na rok 1859, 1860, 1862 a dále Květy, Lumír a od roku 1861 Národní listy.
Jakub Arbes (1840-1914):Jako žurnalista působil v mladočeských novinách a pro redaktorství v Národních listech byl mnohokrát vyšetřován."

Tyto otázky jsou velmi ucelené a rozhodně přesahují rámec středoškolských otázek.