1.

Úvod

2.	Rodinný život

3.	Nástup na trůn a zahraniční politika

4.	Vnitřní politika

5.	Armáda a stát

6.

Závěr

“ 2. Rodinný život

Nutno podotknout, že královský pár nežil v idylické harmonii, král byl asketický, surový, obézní a nečistotný a na dvoře vyhlásil “válku” luxusu a povalečství. Zákonem se stal dril, kázeň a puntičkářství. Každý den se účastnil cvičení vojska v Postupimi zatímco v paláci Sofie vedla děti - Fritze a Vilhelmínu - dle způsobů francouzského dvora. Fritz a jeho sestra s matkou komunikovali pouze ve francouzštině, Fritz studoval, hrál na flétnu. Uniformu, ve které by ho rád viděl jeho otec, nazýval rubášem a svého otce, který s ním mluvil ve třetí osobě a často jej duševně týral (mj. díky tomu, že neuznával vědce, hudebníky a vše francouzské), nenáviděl.
Vztah mezi otcem a synem dosáhl zlomového bodu v roce 1730, kdy král dotáhl prince za vlasy před nastoupenou královskou gardu, strhl z něj jeho oblíbenou brokátovou vestu a hodil jí do ohně. Fritz, nešťastný a znechucený otcovým chováním, se rozhodl pro útěk ke svému dědovi do Anglie. Dopisem zkontaktoval jeho sestru a za pomoci svého přítele, poručíka Hanse Hermanna von Katte, chtěl uprchnout. Na tento zamýšlený útěk se však přišlo a oba dva byli zatčení.
6. listopadu 1730 byl princ nucen oknem své cely pevnosti v Kuestrinu sledovat popravu setnutím svého pomocníka při útěku. Král chtěl původně potrestat oba za “hanebný úprk” stejně, ale na naléhání své manželky od toho upustil. Princ byl po 6 týdnech propuštěn na svobodu, nesměl se však vzdálit z pevnosti a byl nucen absolvovat výuku v zemědělství, ekonomice a administrativě. Dříve než se mohl vrátit domů, musel králi slíbit, že se nebude nikdy mstít za své věznění, že bude vždy plnit přání svého otce a že se neožení bez vědomí a souhlasu otce.
V únoru 1732 král princi přichystal další překvapení. V dopise mu jasně řekl:”Vezmeš si Alžbětu Kristýnu von Brunšvicko-bavorskou, princezna sice není krásná, ale je zbožná, a to stačí.” Korunní princ se podřídil, jeho manželský život však neměl valné úrovně, více než věcem manželským se věnoval psaní a hře na hudební nástroj a věcem z příkazu otce. Děti nezplodil pár žádné, pravděpodobně buď díky Fridrichově impotenci (příčinou mohla být silná traumata z dětství - viz Sigmund Freud: Spisy, Praha 1992 - 1995 - nebo homosexualita)
Otcova smrt pro něj byla spíše úlevou, ale jako nastupující král Fridrich II. naplnil jeho testament, pozvednout Prusko do výše.

3. Nástup na trůn a zahraniční politika

Okamžitě po otcově smrti nový, třetí král pruský, dal na vědomí ministrům, že bude ve věcech politických rozhodovat sám. Již v říjnu 1740 mu byla nabídnuta okolnostmi - umírá císař římský Karel VI. - možnost revolučním způsobem pozvednout pruskou mezinárodní pozici. Fridrich, dědě výbornou armádu a bohatou válečnou pokladnu se záhy po císařové smrti rozhodl napadnou rakouské Slezsko. Důvodem tohoto rozhodnutí byla obava z možné anexe tohoto území saským kurfiřtem a polským králem Augustem III. a určitým motivem byla i dobrá hospodářská rozvinutost této provincie a její bohaté zásoby surovin. V dubnu 1741 poráží Fridrich rakouská vojska u Mollwitz (-u) a k pruským vojskům se připojují další “abonenti” dědictví rakouského (Karel Albert, kurfiřt bavorský, Ludvík XV.) Fridrich chytře uzavřel (z obavy před rozpadem Rakouska, který nechtěl) příměří v Klein-Schnellendorfu, čímž umožnil Marii Terezii bránit české země. Podle této úmluvy (někdy je tento akt nazýván Konvencí z K.-S.) byl pruský král oprávněn obsadit celé Dolní Slezsko.
Na počátku roku však pruská vojska vstupují na Moravu, vítězí (spíše se jednalo o remízu) v bitvě u Chotusic v květnu a Marie Terezie je donucena uzavřít tzv. Berlínskou smlouvu (červen 1742), ve které převádí (jednalo se o cesi území) celé rakouské Slezko Prusku."