1.	Vývojové tendence nejstarší české literatury, J. Hus a literatura doby husitské

2.	Renesance a humanismus ve světové a české literatuře, J. A. Komenský

3.	České národní obrození, jazykověda, historie, poezie, drama

4.	Lidová slovesnost, vývoj české balady, sociálně utopické řešení problémů

v díle Boženy Němcové

5.	Humor a satira v české literatuře

6.	Romantismus ve světové a české literatuře

7.	Karel Čapek – autor světové proslulosti

8.Kritický realismus ve svět. a české literatuře 19. stol.

9.	Významné literární skupiny 2. pol. 1 stol. (májovci, lumírovci, ruchovci)

10.	Vybraný autor současné české nebo svět. prózy

11.	Vznik, vývoj a význam divadla – od počátku do konce 19. stol.

12.	Moderní směry ve světové a české poezii na přelomu 19. a 20. stol.

13.	Světová próza 1. poloviny 20. století

14.	Hlavní trendy české poezie mezi dvěma sv. válkami, nejvýznamnější představitelé

15.	Česká próza 1. poloviny 20. století

16.	Vývoj českého divadla mezi sv. válkami

17.	Česká a světová kinematografie

18.	Tradice historické beletrie v české literatuře

19.	Téma války v české literatuře 20. století

20.	Tendence české poezie po 2. světové válce

21.	České drama 2. pol. 20. století, divadla malých forem

22.	Česká próza 2. pol. 20. stol.

23.	Světová literatura 2. pol. 20. století

24.	Tradice českého novinářství a literární kritika

25.	Ženy v české literatuře

"15. Česká próza 1. poloviny 20. století


obraz války – Jaromír John, Jaroslav Hašek
legionářská literatura – zobrazení války jako historické události, tematika zahraničního odboje, působení našich vojáků jako zajatců v Rusku na straně legií – vznik československých legií; (František Langer, Josef Kopta, Rudolf Medek, Jaroslav Kratochvíl)
demokratický proud – lidskost, humanita, svoboda založená na pravidlech; (Karel Čapek, Karel Poláček, Eduard Bass)
imaginativní próza – metoda asociace, lyričnost, obraznost (básnická); (Vladislav Vančura)
katolicky orientovaná linie – Jakub Deml, Jaroslav Durych
společenská sociální próza – levicové zaměření – na straně dělníků; (Ivan Olbracht, Marie Majerová, Marie Pujmanová)
ruralisté – katolismus, vesnická próza, vztah k rodné zemi, půdě, základem – sedlák, zidealizovaná; (J. Knap, F. Křelina, V. Martínek)
venkovská próza – realistické (dřina, chudoba);(J. Vrba, J. Morávek)
psychologická próza – vliv Sigmunda Freuda, pojetí podvědomí, psychoanalýza, zaměření na nitro člověka, osud…; (Jaroslav Havlíček, Jarmila Glazarová, Emil Hostovský)
historická próza – Jaroslav Durych


Obraz 1.světové války

Jaromír John: prozaik, výtvarný kritik a estetik, vlastním jménem Bohumil Markalous
- Večery na slamníku – povídkový soubor; děj se odehrává v nemocnici – monology – projevy prostých lidí zavlečených do války, autentické výpovědi a zpovědi, politováníhodné i darebácké, stesk po domově (idealizovaná představa), humorná i laskavá ironie, smutek a stesk…
- Zbloudilý syn – próza, sadista za války, pak počestný živnostník, nakonec nacista


Jaroslav Hašek: bohémský život a tuláctví – odpor k společnosti, měšťáctví, za války voják rakouské armády, přešel do ruského zajetí, vstoupil do čsl. legií, po říjnové revoluci do Rudé Armády
- Trampoty pana Tenkráta, Můj obchod se psy – soubory humoresek k zábavě a satirické povídky, legrace z lidí, ze svých přátel (někdy lehký, někdy drsný tón)
- Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války- humoristický román o válce; čtyřdílný, nedokončený, geniální satira na rakouský militarismus, světový
Švejk – literární typ, člověk válečné doby, hájící své právo na život, jeho dvojakost, prostomyslný dobrák nebo blázen (předstírá idioctví, válce se brání svým chytráctvím); rafinovaná loajálnost – uvádí k absurdnosti všechny rozkazy, zákony, zájmy státu, ale i destruktivní živel – vytváří zmatek, rozklad armády zevnitř
Švejkovi nadřízení – oddaní služebníci rakouské armády, představitelé vládní moci (byrokraté rakouského státního aparátu), zobrazení groteskní nadsázkou (ztělesnění zla, hlouposti, omezenosti, povýšenosti), nadporučík Lukáš, poručík Dub, polní kurát Katz…
Forma – uvolněná, nedějová, volně přiřazované epizody.
Jazyk – lidová čeština, vulgarismy (funkce charakterizační), germanismy, román přeložen do mnoha (asi 60) jazyků, dramatizován, zfilmován

Legionářská literatura

František Langer:
- drama Jízdní hlídka – o skupině legionářů obklíčených ruskými partyzány – bolševiky
- veselohry: Velbloud uchem jehly,


Demokratický proud

Karel Poláček:
novinář – v redakci Lidových novin; psal soudničky= náměty ze soudních síní, kuriózní (různé soudní případy, spor mezi lidmi) a sloupky (povařován za tvůrce); vtipně glosoval (komentoval, poznámky) události, postřeh a úspornost výrazu
- próza – satirický obraz českého maloměšťáka v období kolem 1. světové války

Muži v ofsajdu – o osudech otce a syna, obchod, přízeň Slávie, vášnivost klubových fanoušků
Hostinec U kamenného stolu – o venkovských lázních, letních hostech
Dům na předměstí – společenská kritika a satira o majiteli činžovního domu (hrůzovláda i ve vlastní rodině) a nájemnících
Okresní město – románová pentalogie; obraz města – maloměstský svět, bez ústředního hrdiny, množství figurek, kritika maloměšťáctví, vztahy mezi lidmi, malichernost, nuda a prázdnota
Bylo nás pět – úsměvná próza; humor, spojení zcela spisovných, až knižních výrazů se slovy nářečnými

Eduard Bass:
novinář, reportér, prozaik, humorista, dramatik, kabaretiér, zpěvák, konferenciér, textař v literárním kabaretu Červená sedma, fejetonista, redaktor Lidových novin,
publicistická tvorba – veršované Rozhlásky (komentáře k politice – v rozhlase), fejetony, sloupky (Kázáníčka), postřeh, humor
Klapzubova jedenáctka – touha získat svět poctivostí a důvtipem
Cirkus Humberto – důvěra v českého člověk, jeho schopnosti, inteligenci, úspěšnost v cizině,
Lidé z maringotek – novely – satirický dekameron, milostné příběhy, rámcová próza"