1.

Rodina

2.	Caligula, jediný ze synů, který přežil

3.	Počátky vlády – vlídný a moudrý císař

4.	Propuknutí šílenství

5.	Egyptománie

6.	Ekonomická situace

7.	Zahraniční politika

8.	Růst napětí a zavraždění

“ Gaius Caesar byl syn Tiberiova synovce a adoptivního syna Germanica. Narodil se 31. srpna roku 12. Od útlého dětství se se svým otcem pohyboval po vojenských leženích a byl vojáky zbožňován. Také jim vděčil za jméno, pod nímž vešel do dějin. Když se jako pětiletý chlapec objevil po otcově boku na triumfálním vojenském voze, oblečený v kompletní legionářské uniformičce a vojenských škorničkách, začali mu vojáci říkat Caligula což v latině znamená botička. Když bylo Caligulovi sedm, zemřel jeho oblíbený otec, zanechav Tiberia v podezření z travičství. Od této doby byl Caligula nucen čelit stále se zvyšující Tiberiově nevraživosti.

Císař Caligulu povolal v jeho osmnácti letech na Capri ve snaze dostat ho pod bližší dohled. Zatímco jeho starší bratři byli prohlášeni za nepřátele státu a umučeni, Caligula prokázal obratnou přizpůsobivost. Podle některých zdrojů se údajně účastnil orgií, které na Capri pořádal Tiberius. O jeho sexuálním životě je nesporných důkazů dost. Počínaje jeho vztahem k manželce prefekta pretoriánů Macrona Ennii a konče pohoršlivým vztahem k vlastní sestře Drusille. To ovšem přímo souviselo s jeho až chorobným obdivem k Egyptu.

Těžko říci, co všechno proběhlo Caligulovi hlavou, když ho 18. března 37, po smrti Tiberia, prohlásili principem – císařem a třiadvacetiletému mladíkovi byla vložena do rukou absolutní moc. Zpočátku skutečně plnil roli moudrého a laskavého vládce, jenž miluje svůj lid. Veden svými zkušenými rádci, především velitelem pretoriánů Macronem, upevňoval až obdivuhodně svou autoritu a popularitu. Ihned po nástupu dostal titul imperátora, ale vrátil senátu jeho pravomoci. Zastavil nesmyslné Tiberiovské procesy pro urážku majestátu, dal amnestii všem perzekuovaným a prohlásil, že „pro donašeče nemá uši“.

Tyto slibné začátky však netrvaly příliš dlouho. Vlastně jen několik měsíců. Po nich se Caligula naprosto nepochopitelně změnil. Propuklo u něj šílenství, které nemělo obdoby. Dnes se vědci domnívají, že jeho šílenství bylo následkem encefalitidy. V Caligulově případě šlo nejspíše o strukturální poruchu v čelních lalocích mozku. Postižení této oblasti vedlo ke ztrátě zábran, potom k rozpadu společenských návyků a nakonec k dezintegraci osobnosti a demenci. Caligula si za svůj vzor zvolil nikoliv Augusta, ale Caesara, a to navíc v tom nejnegativnějším smyslu. Jeho politickým ideálem se stává absolutní monarchie helénistického typu ve své nejvýraznější formě, tj. egyptské formě."