1.	Dělení buňky

a) Mitóza
b) Meióza

2.	Mnohobuněčnost

a) Mezibuněčná komunikace

3.	Eukaryotní buňka

a) Stavba

4.	Morfogeneze

a) Rostliny
b) Živočichové
c) Morfogenetické pole

5.	Plazmatická membrána

a) Přenos látek
b) Poškozování membrány

"Morfogeneze
( není maturitní otázka )
- každý organismus má nějaký konkrétní tvar → ten musí postupně vzniknout → morfogeneze
Rostliny: • morfogeneze není jednoznačně určena, velká volnost, do značné míry spontánní
( stejné R nemají stejný počet okvětních lístků )
• základem morfogeneze je postupné rozvíjení do prostoru, vnější diferenciace
• R se vyvíjí po celý život, nemá žádné výrazné zárodečné období
• důležité je rozmístění dělivých pletiv, pupenů a meristému → architektura R
• poloha buněk je od začátku daná
Živočichové: • morfogeneze je přesnější, jednoznačnější → určovací znak
( extrém u brouků – o pár mm větší a hned je to jiný druh )
• vnitřní diferenciace – složitější uvnitř
• vývoj koncentrován do embryonálního vývoje → pak už se skoro nic neděje
• nejdřív určení základní tělní orientace – důležité jsou zárodečné listy
• buňky mohou putovat po těle, než se usadí

→ společné znaky – mnohobuněčné tělo vzniká postupným dělením zygoty
( u hub ale plodnice vzniká proplétáním různých vláken → není z 1 buňky )
- hlenky se spojí v mnohobuněčný útvar
- 2 směry: 1) premorfismus – starší
- během morfogeneze je tvar už nějak přítomen ( i skrytě ) → morf.=zvýraznění
- naivní, ale nevznikají v něm paradoxy
- chtěli zevšeobecnit partenogenezi mšice ( každá generace má v sobě další –
dobrým mikroskopem se dovíme konec mšic i světa )
2) epigenetismus – tvar v zárodku, přítomen není – vzniká pokaždé znovu, z ničeho
- 19. století, Hans Driesch – zárodky ježovek
- hájili teorii samoplození
- dnes epigenetismus – ale ne důsledný
→ v buňce jsou programy na stavbu člověka"

Práce je vypracována formou poznámek.