1.

Muzikály

2.	Absurdní drama

2.1	Samuel Becket

2.2	Eugene Ionesco

2.3	Václav Havel

3.	Psychologické hry

3.1	Tennessee Williams

3.2	Richard Nash

3.3	Arthur Miller

3.4	Edward Albee

4.	Groteskní drama

4.1	Friedrich Dürrenmatt

5.	Epické drama

5.1	Bertolt Brecht

6.	Evropské poválečné drama

6.1	Georg Tabori

6.2	Thomas Bernard

6.3	Istan Örkeni

6.4	Jean Genet

“ABSURDNÍ DRAMA

= nesmyslné, absurdní
málo děje; čl.řeší věci, které ovlivňují jeho život
prosazuje se od 50. let 20.století, hovoříme o divadle (jakoby byli vepředu – řeší problémy komunikace mezi lidmi- neumí sdělit světu svůj názor a prosadit jej) – předběhly dobu: neschopnost komunikace mezi civilizacemi i dnes nebo raději něco řekneme SMSkami místo do očí
absurdita je zde životním pocitem bezmocného člověka lidský život postrádá smysl, neexistuje schopnost komunikace
čověk je ukázán v situaci úzkosti
neexistuje psychologická motivace jednání postav – nemá smysl hledat v rozhovorech logiku
devalvace jazyk, ztrácí svou sdělovací funkci
předznamenává absurdní drama Alfréd JARRY – hra KRÁL UBU, román: NADSAMEC

Samuel BECKET
- nositel Nobelovy ceny
- jeho tématika: hrůza z nepoznaného světa, pocit tragičnosti, odcizení
ČEKÁNÍ NA GODOTA – divadelní hra. Hlavním motivem je čekání. Vladimír a Estragon čekají na Godota. Nikdo neví, kdo to je (Bůh?Naděje?). Celé divadelní představení vyplňují jejich nesmyslné rozhovory. Asi má změnit jejich život (donese peníze, zprávu..). Pořád čekají u stromu, Godot nepříjde.Morální poselství: máme žít, jednat, má-li se v životě něco změnit (nemáme čekat bez úžitku a máme to měnit my samii)
ŠŤASTNÉ DNY - drama
MALONE UMÍRÁ – roman

Eugene IONESCO
ŽIDLE – 2 postavy: stařenka a stařec, chtějí světu něco sdělit, po celou dobu nevíme co.Příjde fiktivní slavná osoba, která má být u toho sdělení. Přichází další a další, reálně ale nikdo a oni pokaždé přidají židli. Nakonec přijde řečník a on otevře pusu a zjistí se, že je němý = naprosté nepochopení u diváků (vypískat, vrátit vstupné) V 50. letech to nebylo pochopeno. Lidé chtějí něco říct, ale vybrali si špatného čl. a navíc jsou staří = možná je už pozdě. Co nám to má říct: ignorace společnosti
PLEŠATÁ ZPĚVAČKA – = jednoaktovka (krátké 45 min…) Manželé Smithovi (z Londýna) očekávají návštěvu manželů Martinových. 2 manželské páry, na začátku mluví kadý o něčem jiném= 4 monology. Věty mají jen zdánlivý obsah, věty mají smysl každá za sebe ale ne v tom dialogu (vytrženy z kontextu a dohromady nedávají smysl). Situace se pak obrací – Smithovi jsou Martinovi a říkají to, co říkali Smithovi nesmyslné, absurdní.Vygraduje to k tomu, že používají jen slova, pak citoslovce, hlásky, samohlásky. Každý si říká, co chce, nikdo nikoho neposlouchá. Lidé by se měli poslouchat. O neschopnosti komunikace mezi lidmi (nejen vysílat, ale i přijímat)
KRÁL UMÍRÁ"